Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii - Ladislav Zibura (2017, nakladatelství BizBook)

Existují autoři, kteří nasadili svými prvotinami laťku vysoko a přesto se jim daří kvalitu a zábavnost udržet i v dalších pokračováních. Ladislav Zibura mezi ně bohužel nepatří. Kvalita jeho knižních cestopisů postupně klesá, ale přesto se jeho druhá knížka Pěšky mezi buddhisty a komunisty dala číst (a první 40 dní pěšky do Jeruzaléma byla dokonce skvělá!). Nový díl je ale nudný a v podstatě mě ani nezajímalo, co se stane dál. Snad proto, že autor už všechno o chození pěšky napsal, rozhodl se část cesty absolvovat na kole a pak dokonce stopem. Ale je to úplně jedno, protože stejně je hlavní, že se dokáže vždy někam pozvat, nechat se pohostit a často se jen tak mezi řečí zmíní o tom, jak je inteligentní. Spousta rozhovorů, o kterých píše, že vedl s místními lidmi, mi přijde vymyšlená (nebo možná jen přikrášlená), protože přestože podle svých slov neumí moc rusky, dokáže vést filozofické rozhovory na mnoho různých témat. A vůbec nechápu, proč má kniha podtitul Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii. Autorovi se tam podle všeho líbilo a líčí vše s láskou. Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii je poslední knížka, kterou jsem si od Zibury koupil. Přednášky, na kterých pouze doslova a do písmene převypráví to, co je v knize (byl jsem loni na Číně a Nepálu a nevydržel do konce), taky nenavštívím… no prostě ode mne Zibura už neuvidí ani korunu!