Nemám ústa a musím křičet
Zajímavá sbírka sci-fi různě kvalitních sci-fi povídek, kterou s klidným srdcem doporučit nemůžu.
Nemám ústa a musím křičet (2020 v českém překladu Milana Žáčka v nakladatelství Fobos, v anglickém originále I Have No Mouth & I Must Scream - 1967)
Přiznám se hned na začátek. Tuhle knížku jsem si vybral jen proto, že se mi hrozně líbil její název a o jejím autorovi jsem nikdy před tím neslyšel. Možná právě proto mne docela překvapila, byť ne vždycky příjemně. Jedná se o sbírku povídek Harlana Ellisona, který zároveň ke každé povídce připsal krátký úvod o tom, jak povídka vznikala. Zajímavost a čtivost jednotlivých povídek výrazně kolísá, takže zatímco některé z nich (třeba právě titulní Nemám ústa) člověk přečte jedním dechem, u některých dalších jsem se musel do čtení spíše nutit. Může za to zcela jistě i zvláštní otevřenost konců, kterou obecně nemám moc rád. Jistá nedořečenost toho, jak to doopravdy dopadlo mi přijde typická pro některé povídky třeba H. P. Lovecrafta, ale tady mne to rušilo o poznání víc. Určitě nelituju toho, že jsem se do knížky pustil, protože to bylo zajímavé nahlédnutí do oblastí literatury, kterou moc neznám, ale z různých důvodů by mne mohla zajímat.