Glyph: A Visual Exploration of Punctuation Marks and Other Typographic Symbols

Glyph: A Visual Exploration of Punctuation Marks and Other Typographic Symbols - Shiro Nishimoto, Adriana Caneva (2015, v nakladatelství Cicada Books Limited)

Spoustu z nich denně vidíme i používáme. Jiné jen občas. O dalších jste možná nikdy neslyšeli. Řeč je o interpunkčních znaménkách a jiných speciálních znacích. Malá sympatická knížečka s názvem Glyph* jich představí více než tři desítky. Kromě těch obyčejných, jako je čárka, tečka nebo středník, se v ní dozvíte taky o interrobangu nebo malé ruce (manicule). U každého z nich je (kromě několika ukázek znaku vyvedeného v několika různých, většinou zajímavých a neobvyklých písmech) vždy krátký text o historii a použití. A příběhy některých jsou zajímavé. Například znak & vznikl ze slova et (v latině a) a angličtině se nazývá ampersand. V 19. století se totiž při vyjmenovávání abecedy u písmen, která byla zároveň slovem (např. I, anglicky já), říkalo “per se” a znak & byl posledním písmenem abecedy. Když tedy anglicky mluvící končil odříkávání abecedy, řekl X, Y, Z and per se and. A je z toho AMPERSAND! Vím, naprosto zbytečný příběh a informace k ničemu, ale je to zajímavé, nemyslíte? Z knihy jsem si v podstatě odnesl dvě věci. Za prvé, že se naučím  správně používat středník, přestože Kurt Vonneguth řekl, že středníky jsou na nic a “sdělují jenom to, že jste chodili na univerzitu.” A za druhé, že písmo Kino MT vypadá vážně dobře!